Kedlubna by měla být na stole po celý rok
Kedlubna patří mezi první jarní zeleninu, ale dá se uchovat ve sklepě po celou zimu. Vypadá obyčejně, ale píše se o ní jako o zázraku. Je nazývána pokladem mezi zeleninou.
Kedlubny jsou považovány za výjimečnou zeleninu pro svůj obsah vitamínů. Obsahují vitamíny skupiny B, vitamín E, mají poměrně hodně provitamínu A (karotenu) a vzácný vitamín K. Jedna syrová kedlubna pokryje celodenní dávku vitamínu C.
Ještě mnohem bohatší jsou kedlubny na minerály. Jsou v nich obsaženy draslík, vápník, železo a zinek. V kedlubnách nalezneme dále i fosfor, hořčík, sodík, chlór, měď, jód, mangan, selen a sloučeniny síry. Kedlubny mají v sobě také vlákninu, jak v rozpustné, tak také v nerozpustné formě. Rozpustná vláknina napomáhá snižování cholesterolu v krvi, nerozpustná pro změnu chrání před zácpou. Kedlubny též obsahují cholagogum, což je látka zvyšující vylučování žluči. Pomáhá tak rychlému vyprazdňování žlučníku.
Kedlubna se doporučuje při redukční dietě, protože patří mezi nízkokalorické potraviny, 100 g kedlubny má 30 kcal (127 kJ). Navíc má nízký glykemický index. To znamená, že se po její konzumaci hladina cukru v krvi nezvedne jako u potravin s vyšším glykemickým indexem a člověk zůstává déle sytý a spokojený. Nemá ani potřebu se ničím dalším dojídat.
Je neuvěřitelné, co všechno se o kedlubnách píše. Říká se však, že gram praxe má větší cenu než tuna teorie. Abychom mohli potvrdit uvedená fakta, doporučuje se jíst kedlubny nejméně 4x za týden. Hlavně teď na jaře i každý den. Opatrní by však měli být lidé, kteří mají zánět dvanáctníku či zánět žaludeční sliznice.
Na přípravu kedlubny existuje spousta receptů
Mladé kedlubnové listy obsahují mnohem větší množství vitamínů i minerálních látek než bulvy, takže je škoda je vyhazovat. Můžeme je najemno nakrájet a použít do salátů anebo do polévek. Z toho důvodu je dobré volit raději bio kedlubny, které nejsou chemicky ošetřeny.
Mladé kedlubny jsou křehké, sladké a šťavnaté. Staré kedlubny jsou dřevnaté, ty používáme spíše na vývar. Nevyhazujeme ani slupky od kedluben, ty využijeme na přípravu vývaru.
Syrový, nastrouhaný kedluben se hodí do salátů či do pomazánek.
V české kuchyni je nejznámější úprava kedlubnové zelí, které můžeme zahustit Hraškou, stejně jako polévku z kedluben – kedlubňačku.
Na nedělním stole se vedle klasických vepřových řízků mohou objevit i
kedlubnové řízečky. Smažení nelze doporučovat příliš často, ale obalování v Hrašce je zdravější varianta.
Předvařené kedlubny stačí nakrájet na plátky a osmažit v těstíčku z Hrašky. Tak uspokojíme i zaryté milovníky řízků. Z Hrašky si snadno připravíme těstíčko, které chutná a kedlubnové řízečky budou rychle na talíři.
Lassagně jsou oblíbená italská pochoutka, kterou nepřipravujeme každý den, ale občas si na nich rádi pochutnáme. Kedlubnové lassagně s Cerií jsou bezmasá varianta klasických boloňských lassagní. Těstoviny v receptu nahradíme kedlubnem, který nejprve uvaříme a pak nakrájíme na tenké plátky. Připravíme tak svěží a lahodné jídlo. Bešamelová omáčka z Hrašky lassagně zjemní a dodá jim lahodnou chuť. Vždy musíme připomenout, že Hraška přinese do jídla kromě chuti i mimořádnou výživnost, kterou nikdo nečeká. Omáčka z Cerie dodá lassagním výraznou chuť, podobnou jako mají boloňské špagety.
Za vyzkoušení stojí i plněné kedlubny. Můžeme použít stejné nádivky, jako při přípravě lassagní. Kedlubny předvaříme, vydlabeme a naplníme nádivkou. Povrch posypeme strouhaným sýrem a zapečeme. Tím získáme křupavou sýrovou krustu.