11. díl – Rozkvět vegetariánství v ČR a výzvy „přerodu“

Vegetariánství v ČR

Dnes se podíváme na pohled Jaroslava a Elišky Škvařilových na vývoj vegetariánství v České republice a na fenomén, kdy se mnozí lidé po určité době vrací ke starým stravovacím návykům. Jejich dlouholeté zkušenosti jim umožnily hluboce pochopit dynamiku tohoto procesu.

Jaroslav poukazuje na to, že Česká republika zažila obrovský rozkvět vegetariánství v době mezi světovými válkami. Období po druhé světové válce však bylo „vegetariánským temnem“, které v ČR končí až rokem 1981, s příchodem makrobiotiky a zahraničních učitelů. Vznikají první organizace, jako „Přátelé přírodní výživy“ a v Brně „Kruh správné výživy“.

Největší boom vegetariánství nastal po roce 1990. Významně klesla spotřeba živočišných potravin a zvýšila se spotřeba ovoce a zeleniny. Pozoruhodné je, že od roku 1990 se také významně začala prodlužovat střední délka života. V roce 1999 společnost Stemmark zjistila, že v ČR jsou 2 % vegetariánů a 17 % lidí, kteří se masu vyhýbají, kde to jde. Po roce 2000 se zvedla další vlna, tvořená především vegany, a počet vegetariánských a veganských provozoven v Praze a Brně desetinásobně vzrostl. V roce 2012 Jaroslav Škvařil odhadl počet vegetariánů v ČR na 4 % populace.

Jaroslav však pozoruje jeden opakující se jev: mnoho lidí se sice stane vegetariány, ale po čase se vrací k původním návykům, i když obohaceným o nová vegetariánská jídla. Příčinu spatřuje v tom, že nedojde současně k přiměřené změně „stravy“ v oblasti duševní a myšlenkové. Lidé často nezvládnou dobu „přerodu“ a prochází změnou s fyzickými i psychickými obtížemi.

Právě proto je filozofie manželů Škvařilových celostní. Jejich produkty jako Hraška či Ceria jsou navrženy tak, aby tento „přerod“ usnadnily a učinily ho příjemným a radostným, poskytnutím „bílkovinného komfortu“ a udržováním pocitu „normálnosti“.

Pod vlivem odborných i soudních sporů pro omezování vegetariánského stravování ve školách postupně docházelo k uvolňování těch požadavků, které bránily vegetariánského stravování.
Díky těmto snahám je na mnohých školách možné mít jedno ze dvou nebo tří jídel vegetariánské, což je významný posun oproti dřívějším zákazům, jako je například stále platný na Slovensku.

V příštím díle se podíváme na to, jak manželé Škvařilovi vnímají největší problém současné výživy a proč je podle nich veganství klíčové pro přežití lidstva.