5. díl – Vzdělávání a první vlastní produkty

Vzdělávání

Po úspěšných akcích z počátku 90. let se Jaroslav a Eliška Škvařilovi naplno vrhli do realizace svých vizí. Jejich cílem bylo nabídnout konkrétní řešení pro zdravé a vegetariánské vaření v rodinách i v restauracích, školách i jídelnách.

Jednou z takových vegetariánských jídelen byla jídelna v Levoči, kterou pomohli rozjet do plně úspěšného provozu. Díky jejich zkušenostem se jídelna rychle stala vyhledávaným místem, kde lidé mohli ochutnat a pravidelně konzumovat chutná a nutričně vyvážená vegetariánská jídla. Tento projekt byl důkazem, že jejich vize jsou realizovatelné a mají velký praktický dopad.

Rok 1993 byl klíčový. V tomto roce bylo zavedeno vegetariánské stravování ve waldorfské mateřské školce v Brně na Božetěchově ulici. Toto stravování bylo pečlivě připraveno a schváleno městskou hygienickou stanicí v Brně a školní inspekcí, což byl v té době něco nevídaného. Pro tuto školku sestavila Eliška Škvařilová podrobné normy pro vegetariánské stravování, které nazvala „Měsíční jídelníček bez masa pro mateřské školy“. Tyto normy byly tak propracované a kvalitní, že je v průběhu 90. let dokonce přijalo Ministerstvo obrany ČR pro potřebu vegetariánského stravování vojáků!

Kromě zavádění stravování ve školkách se manželé Škvařilovi zaměřili i na profesionální vzdělávání. V roce 1993 byly zahájeny rekvalifikační kurzy „kuchař vegetarián“, které byly akreditované Ministerstvem školství. Tímto krokem otevřeli cestu pro profesionální rozvoj kuchařů v oblasti zdravé a rostlinné kuchyně, což bylo v té době zcela ojedinělé.

Zároveň s osvětou a vzděláváním se pustili do něčeho, co mělo dlouhodobý dopad na dostupnost zdravých potravin – do vlastní výroby potravin. Na přelomu let 1993/1994 Jaroslav zahájil výrobu prvních produktů. Mezi nimi byly i ty, které se později vyvinuly v řady KLASO a od roku 2002 pak tak oblíbená Hraška a později přišel další výrobek Cerie – domací seitan. Jejich cílem bylo nabídnout lidem chutné, nutričně vyvážené a snadno použitelné alternativy, které zapadnou do „normálního“ jídelníčku a pomohou s postupným a radostným přechodem k zdravějšímu stravování.
I když počátky podnikání byly náročné a přinášely ztráty, Jaroslavův a Eliščin přínos v oblasti vzdělávání a inovace potravin byl nezměrný.

V příštím dílu se dozvíte, jak se manželé Škvařilovi potýkali s legislativními výzvami a jak založili klíčovou instituci pro vegetariánství v Česku.