2. díl – Vzdělání a první výzvy vegetariánství

První krok

Dnes se ponoříme hlouběji do cesty Jaroslava a Elišky Škvařilových, kteří i přes počáteční nepochopení okolí neochvějně směřovali k osvětě v oblasti zdravé výživy. Jejich osobní transformace byla inspirací pro mnohé.

Jaroslavův přechod k vegetariánství byl pečlivě promyšlený proces. Jak sám říká, nechtěl si ho „nařídit v hlavě“, aby se pak nestalo, že „odříkaného největší krajíc“. Dva roky usiloval o to, aby na maso přirozeně neměl chuť, aby pro něj bylo spíše averzní. Tento vnitřní posun nastal díky dílu evangelického kněze Jana Maliarika, jehož slova měla na Jaroslava tak silný dopad, že chuť na maso prostě zmizela.

Pro okolí však nebylo snadné přijmout Jaroslavovo rozhodnutí stát se vegetariánem. V 80. letech to byl pro tehdejší společnost „velmi tvrdý náraz“. Jaroslav neměl k masu přirozený odpor jako někteří, ale přijal vegetariánství intelektuálně, na základě hlubokého přemýšlení o důsledcích stravování. Zjistil, že když člověk začne jinak myslet a má jiné podněty, mění se i v tom, co mu chutná, a posléze i v tom, co cítí.

V té době bylo získávání objektivních vědeckých informací o výživě v Československu velmi obtížné. Měli však „štěstí“ na paní Natašku Hájkovou z Toronta, která jim od roku 1982 vozila knížky o nejnovějších vědeckých poznatcích. Díky ní už v 80. letech věděli o syrové stravě a jejích léčebných účincích. Tato skupina pak dále rozvíjela získané myšlenky a v prosinci 1984 zorganizovala zmíněnou první přednášku na Lékařské fakultě, což byla v té době „docela drzost“. Maminky manželů Škvařilových navařili zdravé jídlo jako vánočky a cukroví z celozrnné mouky, které se staly hitem a ukázaly, že zdravé může být i chutné.

V příštím dílu se dozvíte, jak manželé Škvařilovi začali aktivně prosazovat své myšlenky do praxe a jak se jim dařilo měnit stravovací návyky v širším měřítku.