Směry vegetariánství podobné a historie vegetariánství
Výživové směry, které jsou svojí filosofií odlišné od vegetariánství
Vitariáni se domnívají, že tepelně upravená strava je pro člověka nepřirozená. Někteří vitariáni však mohou jíst i syrové živočišné produkty, například syrové maso, nemusí se tak vždy jednat o vegetariány v pravém smyslu.
Frutariáni jedí pouze plody – ovoce, plodovou zeleninu, ořechy a obilí. Základní myšlenkou frutariánství je uznání rostlin jako plnohodnotných živých organismů, nikoli pouhých „polověcí“, jak jsou, oproti živočichům, vnímány značnou částí lidí, a to jen na základě větší subjektivně vnímané odlišnosti tělesné struktury (Wikipedie). Frutariánství je často označováno jako striktní forma veganství. Je tu však určitý rozdíl. Pro vegana jsou zpravidla dominantní environmentální vlivy výživy, frutariáni jsou se svojí filosofií blíže k breathariánství než ke konvenční stravě.
Omyly a nesmysly v rozlišování vegetariánství
Bulimičky a Anorektičky – Jedná se o mylné zařazení duševně nemocných dívek mezi filosoficky a eticky zaměřenou část populace.
Semivegetariání nebo polovegetariáni – jedná se významově o nesmysl. Nelze říci semi-vegetrián, ale pouze semi-karnivor. Semi-karnivoři nemají s vegetariánstvím nic společného. Úplné vyloučení masa je věcí přesvědčení. Tak jako žena nemůže být v jiné stavu jen napůl, tak stejně nelze být napůl přesvědčený o etických a environmentálních příčinách odmítání zabíjení. Napůl lze být pouze masojedem.
Stručná historie vegetariánství
Výraz vegetariánství má kořeny v latinském vegetus, což znamená čerstvý, čilý, zdravý, i žijící a životný. Vegetariánství je součástí mnoha kultur a jsou místa na zemi, kde se masu vyhýbá většina lidí.
S trochou ne příliš velké nadsázky lze říct, že nejstarším dochovaným dokladem o vegetariánství je Bible, která uvádí, že původní stravou člověka určenou Bohem bylo plodojedství či fruitariánství (Gn 1,29). Pak i při vypovězení Adama a Evy z ráje Bůh neříká, aby člověk jedl zvířata, ale pouze rozšiřuje původní fruitariánství o „byliny polní“ (Gn 3,18).
Druhým nejstarším nositelem vegetariánství je Védská kultura (viz např.zde). Ta je původním nositelem myšlenky Ahimsi a vegetariánství. Začátek védské kultury je spojován s vpádem Árjů do severní Indie v době cca 2000 př. n.l.
Dalšími velmi významnými šiřiteli vegetariánství jsou Zarathustra, který žil v 6. století př. n.l. Jeho učení se zachovalo a je dodnes šířeno pod názvem Mazdaznan a Buddha, který žil 563-483 př. n.l.
Dochovaly se zprávy o vegetariánství ze starého Řecka, zmiňuje ho mimo jiné Platón.
Do Evropy se vegetariánství dostalo v první polovině 19. století, a to právě z Indie, která byla v té době britskou kolonií. Logicky se proto nejdříve objevilo v Anglii.
V Česku se dostalo vegetariánství do obliby ve druhé polovině 19. století, kdy vznikaly i první vegetariánské obchody. V té době například v Lázních Jeseník používali lékaři bezmasou stravu jako součást léčby. A nejen oni. Od 19. století do druhé světové války bylo vegetariánství využíváno k léčbě mnoha tehdejšími významnými kapacitami, jako byli profesoři Hanousek, Chlumský a Bezděk.
První česky psaná kniha o vegetariánství vyšla už před 140 lety, ale věnovala se spíš využití vegetariánství v léčbě. Asi o čtyřicet let později byla otevřena první pražská vegetariánská restaurace a již před sto lety vyšla první česky psaná vegetariánská kuchařka.