Křenu se říká český ženšen, protože povzbuzuje a posiluje celý organismus. Po staletí má své důležité místo v lidovém léčitelství. Využití má všestranné. Ať už je to křenová placka na bolavá místa, křen s medem na nachlazení, křenové víno na zlepšení trávení nebo křenový ocet.

Jako malá holka si vzpomínám, jak na podzim maminka nakopala na zahradě hromadu křenu, očistila ho a uložila ve sklepě do písku. Pak ho pravidelně ze sklepa nosila a celou zimu ho používala. Nejčastěji jako jablečný křen, což je jemně nastrouhaný křen s jablky. Křen přidávala i do různých zimních salátů s uvařenou řepou, kysaným zelím či nastrouhanou mrkví.

Křen nechyběl ani v nejrůznějších pomazánkách. Doma si vyráběla křenovou hořčici, a to tak, že jemně nastrouhaný křen přidávala do obyčejné hořčice.

U nás doma byla také velmi oblíbená křenová omáčka, kterou maminka často vařila. Já jako nejmladší jsem měla křenu v omáčce jen malinko, ale všichni ostatní si pochvalovali, jak ta omáčka pěkně pálí a jak budou zdraví po celou zimu, a hlavně na jaře.

Pokud mamince zbyl nastrouhaný křen, vložila ho do sklenice, zalila kvalitním octem tak, aby křen byl ponořený. V lednici tak křen dlouho vydržel a byl hned po ruce na dochucení různých jídel.

Když se ohlédnu teď kolem sebe, již tak často nevidím, že by se v českých rodinách konzumoval křen, přestože si ho můžeme koupit běžně v obchodech se zeleninou. Myslím, že je velká škoda, že křen mizí z našeho jídelníčku. Křen by měl mít na našem stole stálé místo.